Vím, co cítíš

 

Johanka:                      Vím, co cítíš –

hrůzu vyvolených!

Ať je to pocta – nebo trest

když Pán to chce

tak musíme to snést ...

 

Vím, co cítíš –

hrůzu vyvolených!

Ať je to pocta – nebo trest

když Pán to chce

tak musíme to snést ...

 

Mé hlasy řekly mi

že Bůh mi dává sílu –

když povolal mě ke svatému dílu

jen tomu pomůže – kdo sám se brání

a našim zbraním pak dá požehnání ...

 

Vím, co cítíš –

hrůzu vyvolených!

Ať je to pocta – nebo trest

když Pán to chce

tak musíme to snést ...

 

Francie povstane

i když je mrtva málem.

Ty v městě Remeši

prohlášen budeš králem!

Musíš mi vojsko dát

potáhnem k Orleánsu

když Pán to chce –

tak budem bojovat.

 

Když On se přiklonil

na naší stranu –

ve jménu Božím – nelze prohrávat!!!

 

Král:                             Ví, co cítím.

                                   Hrůzu vyvolených!

                                   Ať je to pocta nebo trest –

                                   když Pán to chce

                                   no tak to musím snést ...

                                  

                                   Když já ti podlehl

                                   snad podlehne i nepřítel ...!

                                   Ach, já se bojím – a teď při mě stůj!

                                   Vrchního velení je zbaven pan Tremuille!

                                   Kapitán La Hire ...  je vrchní velitel!!!

 

La Hire:                        Ó, díky, pane! Dík! Tys přišla právě včas.

                                   Za Boha a jeho Pannu – na Orleáns!

 

Všichni:                        Za krále a jeho Pannu!

                                   Za krále a jeho Pannu – na Orleáns!